3:1 Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
3:2 Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3:3 Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
3:4 Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
3:5 Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
3:6 Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
3:7 Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
3:8 Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
3:9 Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
3:10 Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
3:11 Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
3:12 Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
3:13 Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
3:14 Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
3:15 To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
3:16 Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
3:17 I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
3:18 Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
3:19 Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
3:20 Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
3:21 Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
3:22 Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
