4:1 Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,
4:2 Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
4:3 Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.
4:4 Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.
4:5 Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
4:6 Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.
4:7 Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.
4:8 Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.
4:9 Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?
4:10 Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
4:11 A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,
4:12 Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,
4:13 Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
4:14 Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
4:15 Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,
4:16 Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.
4:17 A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
4:18 Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
4:19 Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.
4:20 Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,
4:21 Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,
4:22 Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,
4:23 Obnoviti se pak duchem mysli vaší,
4:24 A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
4:25 Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.
4:26 Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
4:27 Nedávejte místa ďáblu.
4:28 Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.
4:29 Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.
4:30 A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.
4:31 Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,
4:32 Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.
