10:1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.
10:2 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?
10:3 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.
10:4 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
10:5 Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.
10:6 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.
10:7 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.
10:8 Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,
10:9 Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.
10:10 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.
10:11 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.
10:12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,
10:13 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.
10:14 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.
10:15 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:
10:16 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,
10:17 Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.
10:18 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.
10:19 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,
10:20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,
10:21 A majíce kněze velikého nad domem Božím,
10:22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,
10:23 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)
10:24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,
10:25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.
10:26 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,
10:27 Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.
10:28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.
10:29 Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?
10:30 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.
10:31 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.
10:32 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,
10:33 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.
10:34 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.
10:35 Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.
10:36 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.
10:37 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.
10:38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.
10:39 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.
