TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - MISC - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 13:1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 13:2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 13:3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 13:4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 13:5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 13:6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 13:1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 13:2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 13:3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 13:4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 13:5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 13:6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 13:2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 13:3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 13:4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 13:5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 13:6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 13:3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 13:4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 13:5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 13:6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 13:4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 13:5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 13:6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 13:5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 13:6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 13:6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
13:28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
