1:1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
1:2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
1:3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
1:4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
1:5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
1:6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
1:7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
1:8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
1:9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
1:10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
1:11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
1:12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
1:13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
1:14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
1:15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
1:16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
1:17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
1:18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
1:19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
1:20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
1:21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
1:22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
1:23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
1:24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
1:25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
1:26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
1:27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
1:28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
1:29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
1:30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
1:31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
1:32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
1:33 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
1:34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
1:35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
1:36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
1:37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
1:38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
1:39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
1:40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
1:41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
1:42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
1:43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
1:44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
1:45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
1:46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
1:47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
1:48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
1:49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
1:50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
1:51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
1:52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
1:53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
1:54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
1:55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
1:56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
1:57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
1:58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
1:59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
1:60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
1:61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
1:62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
1:63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
1:64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
1:65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
1:66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
1:67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
1:68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
1:69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
1:70 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
1:71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
1:72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
1:73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
1:74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
1:75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
1:76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
1:77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
1:78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
1:79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
1:80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.
