22:1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
22:2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
22:3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
22:4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
22:5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
22:6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
22:7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
22:8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
22:9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
22:10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
22:11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
22:12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
22:13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
22:14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
22:15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
22:16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
22:17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
22:18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
22:19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
22:20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?
22:21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22:22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
22:23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
22:24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
22:25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
22:26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
22:27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.
22:28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
22:29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
22:30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
22:31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
22:32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
22:33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
22:34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
22:35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
22:36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
22:37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
22:38 To jest přední a veliké přikázání.
22:39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
22:40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
22:41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
22:42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
22:43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
22:44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
22:45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
22:46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.
