TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 102:1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 102:2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 102:3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 102:4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 102:5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 102:6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 102:1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 102:2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 102:3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 102:4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 102:5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 102:6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 102:2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 102:3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 102:4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 102:5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 102:6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 102:3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 102:4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 102:5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 102:6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 102:4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 102:5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 102:6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 102:5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 102:6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 102:6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. 102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
102:29 Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
