TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - MISC - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 119:1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 119:2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 119:3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 119:4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 119:5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 119:6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 119:1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 119:2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 119:3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 119:4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 119:5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 119:6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:1 Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově. 119:2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 119:3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 119:4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 119:5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 119:6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:2 Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají. 119:3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 119:4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 119:5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 119:6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:3 Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho. 119:4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 119:5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 119:6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:4 Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých. 119:5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 119:6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:5 Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých. 119:6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:6 Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá. 119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:7 Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé. 119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:8 Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne. 119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:9 Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých. 119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:11 V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. 119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým. 119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:14 Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží. 119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:15 O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé. 119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:17 Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého. 119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:18 Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého. 119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:19 Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých. 119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:20 Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času. 119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:21 Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých. 119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých. 119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých. 119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:24 Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:25 Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:26 Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým. 119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:27 Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých. 119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:28 Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého. 119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:29 Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi. 119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám. 119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:31 Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:32 Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé. 119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:33 He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce. 119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:34 Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem. 119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:35 Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:36 Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství. 119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:37 Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne. 119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:38 Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé. 119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:39 Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou. 119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé. 119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:41 Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé, 119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:42 Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:43 A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám. 119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:44 I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky, 119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:45 A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých. 119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:46 Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti. 119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:47 Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:48 Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých. 119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:49 Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil. 119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:50 Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:52 Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji. 119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:53 Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj. 119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:54 Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování. 119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého. 119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:56 Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých. 119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:57 Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé. 119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím. 119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:60 Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých. 119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:61 Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám. 119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:62 O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:63 Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých. 119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne. 119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:65 Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:66 Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil. 119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám. 119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým. 119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:69 Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých. 119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:70 Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji. 119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:71 K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým. 119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:72 Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra. 119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:73 Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým, 119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám. 119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:75 Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal. 119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:76 Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému. 119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:77 Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest. 119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:78 Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých. 119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:79 Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá. 119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:80 Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám. 119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:82 Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš? 119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:83 Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí? 119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého. 119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:86 Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi. 119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:87 Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých. 119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých. 119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:89 Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:91 Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:92 Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:93 Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:94 Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji. 119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:95 Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji. 119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:96 Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně. 119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:97 Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování. 119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:98 Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou. 119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:99 Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování. 119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:100 I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám. 119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého. 119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:102 Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ. 119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým. 119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:104 Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé. 119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:106 Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé. 119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:107 Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:108 Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne. 119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:109 Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám. 119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím. 119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:111 Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého. 119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce. 119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:113 Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji. 119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám. 119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého. 119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání. 119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně. 119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:118 Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich. 119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:119 Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá. 119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:120 Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se. 119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:121 Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům. 119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
119:122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
