TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - MISC - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 139:1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 139:2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 139:3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 139:4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 139:5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 139:1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 139:2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 139:3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 139:4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 139:5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. 139:2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 139:3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 139:4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 139:5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. 139:3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 139:4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 139:5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. 139:4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 139:5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. 139:5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. 139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. 139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? 139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. 139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: 139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. 139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. 139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. 139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. 139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. 139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. 139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. 139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! 139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. 139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, 139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? 139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. 139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. 139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
139:24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
