TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - MISC - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 73:1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. 73:2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, 73:3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. 73:4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 73:5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 73:6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 73:1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. 73:2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, 73:3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. 73:4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 73:5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 73:6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. 73:2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, 73:3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. 73:4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 73:5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 73:6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, 73:3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. 73:4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 73:5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 73:6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. 73:4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 73:5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 73:6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. 73:5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 73:6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. 73:6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. 73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, 73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. 73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. 73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, 73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? 73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. 73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. 73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. 73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. 73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. 73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. 73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. 73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, 73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. 73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, 73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. 73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. 73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. 73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. 73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. 73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. 73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
73:28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.
