13:1 Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím kovem nebo řinčícím činelem.
13:2 A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych [i] hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic.
13:3 A kdybych všechen svůj majetek vynaložil na krmení [chudých] a kdybych vydal své tělo ke spálení, ale neměl bych lásku, nic mi [to] neprospěje.
13:4 Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá [ani] nenadýmá;
13:5 nechová se nepatřičně, nehledá svůj [prospěch], nedá se vydráždit, nemyslí na [nic] zlého;
13:6 neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou;
13:7 všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží.
13:8 Láska nikdy neselhává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou, poznání, to bude zmařeno.
13:9 Částečně totiž poznáváme a částečně prorokujeme,
13:10 ale jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné, zanikne.
13:11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se však stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí.
13:12 Nyní totiž vidíme jako v zrcadle, zastřeně, ale potom tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám tak, jak jsem byl také [sám] poznán.
13:13 Nyní pak zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich [je] láska.
