12:1 Jistě pro mě není užitečné, abych se chlubil; přistoupím však k viděním a zjevením [od] Pána:
12:2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh [to] ví.
12:3 A znám takového člověka (zda [to bylo] v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh [to] ví),
12:4 který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.
12:5 Takovým se tedy budu chlubit, ale sebou samým se chlubit nebudu, jedině [snad] svými slabostmi.
12:6 Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nemoudrý, řeknu pravdu; zdržuji se však, aby si snad někdo o mně nemyslel více, než při mně vidí nebo ode mne slyší.
12:7 A abych se nesmírností těch zjevení nadmíru nepovyšoval, byl mi [jako] trn do těla dán Satanův anděl, aby mě bil, abych se nepovyšoval nadmíru.
12:8 Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby [to] ode mne odešlo,
12:9 ale řekl mi: "Moje milost ti stačí; vždyť má moc se dovršuje ve slabosti." Nejraději se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc.
12:10 Proto mám zalíbení ve slabostech, v příkořích, v nedostatcích, pronásledováních a v úzkostech pro Krista. Vždyť když jsem slabý, tehdy jsem silný.
12:11 Stal jsem se nemoudrým, když se chlubím, [ale] vy jste mě [k tomu] donutili. Já jsem přece měl být chválen vámi - vždyť jsem nebyl o nic horší než ti veleapoštolové, i když nejsem nic.
12:12 Znamení apoštola byla mezi vámi vykonána ve vší vytrvalosti, ve znameních, divech i zázracích.
12:13 Vždyť v čem jste byli ukráceni oproti ostatním církvím kromě [toho], že jsem vám já sám nebyl na obtíž? Odpusťte mi toto bezpráví!
12:14 Hle, jsem připraven přijít k vám potřetí a nebudu vám na obtíž. Nehledám totiž to, co je vaše, ale vás. Děti přece nemají střádat pro rodiče, ale rodiče pro děti.
12:15 Já tedy milerád zaplatím náklady; i sám sebe vynaložím za vaše duše, i když [čím] více vás miluji, [tím] méně jsem milován.
12:16 Ať je to však [jakkoliv], nebyl jsem vám přítěží. [Prý] jsem ale chytrý a dostal jsem vás lstí!
12:17 Oklamal jsem vás snad skrze někoho z těch, které jsem k vám poslal?
12:18 Požádal jsem Tita a poslal jsem s ním toho bratra. Oklamal vás snad Titus? Nechodili jsme ve stejném duchu? Nešli jsme stejnými šlépějemi?
12:19 Znovu si myslíte, že se před vámi obhajujeme? Mluvíme před Boží tváří v Kristu, a to všechno, milovaní, kvůli vašemu vybudování.
12:20 Bojím se totiž, abych vás, až přijdu, neshledal jinými, než bych si přál, a [abych] já nebyl vámi shledán jiný než byste si přáli: aby snad nebyly sváry, závidění, hněvání, soupeření, pomluvy, šeptání, nadutosti a nepokoje;
12:21 aby mě snad, až znovu přijdu, můj Bůh mezi vámi neponížil, [takže] bych truchlil nad mnohými, kteří předtím padli do hříchu a nečinili pokání z nečistoty, smilstva a [z] nestydatosti, kterou napáchali.
