12:1 Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž [nám tak] snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi.
12:2 Hleďme na původce a dokonavatele víry Ježíše, který pro radost, jež ležela před ním, podstoupil kříž nedbaje na hanbu a posadil se po pravici Božího trůnu.
12:3 Považte přece, [jaký je] ten, který vydržel takový odpor hříšníků proti sobě, abyste neochabli a neklesali na duši.
12:4 Ještě jste se v boji proti hříchu nevzepřeli až do krve
12:5 a zapomněli jste na povzbuzení, které k vám promlouvá jako k synům: "Synu můj, nepohrdej tím, když [tě] Pán vychovává, a neklesej [na mysli], když tě kárá.
12:6 Vždyť koho Pán miluje, [toho] vychovává a švihá každého, koho přijímá za syna."
12:7 Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec nevychovává?
12:8 Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste levobočci, a ne synové.
12:9 A pak, mívali jsme přece za vychovatele své tělesné otce a vážili jsme si [jich]. Nemáme se [tedy] mnohem spíše poddat Otci duchů a žít?
12:10 Oni [nás] přece vychovávali po krátkou dobu a jak se jim zdálo [dobré], on však k [našemu] užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti.
12:11 Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostná, ale krušná, avšak později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti.
12:12 Proto napřimte svěšené ruce a ochablá kolena
12:13 a čiňte svýma nohama přímé kroky, aby se to, co kulhá, nevymklo, ale raději bylo uzdraveno.
12:14 Usilujte o pokoj se všemi [lidmi] a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
12:15 Dbejte na [to], aby někdo neminul Boží milost, aby [vás] netrápil nějaký pučící kořen hořkosti, skrze nějž by mnozí byli poskvrněni;
12:16 aby někdo nebyl smilník nebo bezbožník jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm.
12:17 Víte přece, že když potom chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut (ačkoli je se slzami usilovně hledal), neboť nenašel místo [pro] pokání.
12:18 Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici,
12:19 ke zvuku polnice a k [takovému] hlasu slov, že ti, kdo [ho] slyšeli, prosili, aby k nim už nemluvil.
12:20 (Nemohli totiž snést to, co se [jim] přikazovalo: "Kdyby se i [jen] zvíře dotklo té hory, bude ukamenováno nebo zastřeleno šípem."
12:21 A ta podívaná byla tak hrozná, [že] Mojžíš řekl: "Jsem vyděšen, až se třesu.")
12:22 Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému; k desetitisícům andělů,
12:23 k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích; k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle;
12:24 k prostředníkovi nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.
12:25 Hleďte, abyste neodmítli toho, který [k vám] mluví. Jestliže totiž ti, kteří odmítli toho, kdo na zemi vydával Boží pokyny, neunikli, čím spíše [neunikneme] my, odvracíme-li se od toho, který [je] z nebe.
12:26 Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní však zaslíbil: "Ještě jednou otřesu nejen zemí, ale i nebem."
12:27 A to, [že řekl] "ještě jednou", ukazuje na odstranění věcí, jež jsou otřesitelné (neboť jsou udělané), aby [tak] zůstaly ty věci, které jsou neotřesitelné.
12:28 Poněvadž tedy přijímáme neotřesitelné království, buďme vděční [a] tak služme Bohu přijatelným způsobem, s úctou a bázní.
