2:1 En falsspįmenn komu einnig upp mešal lżšsins. Eins munu falskennendur lķka verša į mešal yšar, er smeygja munu inn hįskalegum villukenningum og jafnvel afneita herra sķnum, sem keypti žį, og leiša yfir sig sjįlfa brįša glötun.

2:2 Margir munu fylgja ólifnaši žeirra, og sakir žeirra mun vegi sannleikans verša hallmęlt.

2:3 Af įgirnd munu žeir meš uppspunnum oršum hafa yšur aš féžśfu. En dómurinn yfir žeim er löngu felldur og fyrnist ekki og glötun žeirra blundar ekki.

2:4 Ekki žyrmdi Guš englunum, er žeir syndgušu. Hann steypti žeim nišur ķ undirdjśpin og setti žį ķ myrkrahella, žar sem žeir eru geymdir til dómsins.

2:5 Ekki žyrmdi hann hinum forna heimi, en varšveitti Nóa, prédikara réttlętisins, viš įttunda mann, er hann lét vatnsflóš koma yfir heim hinna ógušlegu.

2:6 Hann brenndi borgirnar Sódómu og Gómorru til ösku og dęmdi žęr til eyšingar og setti žęr til višvörunar žeim, er sķšar lifšu ógušlega.

2:7 En hann frelsaši Lot, hinn réttlįta mann, er męddist af svķviršilegum lifnaši hinna gušlausu.

2:8 Sį réttlįti mašur bjó į mešal žeirra og męddist ķ sinni réttlįtu sįlu dag frį degi af žeim ólöglegu verkum, er hann sį og heyrši.

2:9 Žannig veit Drottinn, hvernig hann į aš hrķfa hina gušhręddu śr freistingu, en refsa hinum ranglįtu og geyma žį til dómsdags,

2:10 einkum žį, sem ķ breytni sinni stjórnast af saurlķfisfżsn og fyrirlķta drottinvald. Žessir fķfldjörfu sjįlfbirgingar skirrast ekki viš aš lastmęla tignum.

2:11 Jafnvel englarnir, sem eru žeim meiri aš mętti og valdi, fara ekki meš gušlast, žegar žeir įkęra žį hjį Drottni.

2:12 Žessir menn eru eins og skynlausar skepnur, sem eru fęddar til aš veišast og tortķmast. Žeir lastmęla žvķ, sem žeir žekkja ekki, og munu žess vegna ķ spillingu sinni undir lok lķša

2:13 og bera žannig śr bżtum laun ranglętis. Žeir hafa yndi af aš svalla um mišjan dag. Žeir eru skömm og smįn, žegar žeir neyta mįltķša meš yšur og svalla.

2:14 Augu žeirra eru full hórdóms, og žeim veršur ekki frį syndinni haldiš. Žeir fleka óstyrkar sįlir, hjarta žeirra hefur tamiš sér įgirnd. Žaš er bölvun yfir žeim.

2:15 Žeir hafa fariš af rétta veginum og lent ķ villu. Žeir fara sömu leiš og Bķleam, sonur Bósors, sem elskaši ranglętislaun.

2:16 En hann fékk įdrepu fyrir glęp sinn. Mįllaus eykurinn talaši mannamįl og aftraši fįsinnu spįmannsins.

2:17 Vatnslausir brunnar eru žessir menn, žoka hrakin af hvassvišri, žeirra bķšur dżpsta myrkur.

2:18 Žeir lįta klingja drembileg hégómaorš og tęla meš holdlegum girndum og svķviršilegum lifnaši žį, sem fyrir skömmu hafa sloppiš frį žeim, sem ganga ķ villu.

2:19 Žeir heita žeim frelsi, žótt žeir séu sjįlfir žręlar spillingarinnar, žvķ aš sérhver veršur žręll žess, sem hann hefur bešiš ósigur fyrir.

2:20 Ef žeir, sem fyrir žekkingu į Drottni vorum og frelsara Jesś Kristi voru sloppnir frį saurgun heimsins, flękja sig ķ honum aš nżju og bķša ósigur, žį er hiš sķšara oršiš žeim verra en hiš fyrra.

2:21 Žvķ aš betra hefši žeim veriš aš hafa ekki žekkt veg réttlętisins en aš hafa žekkt hann og snśa sķšan aftur frį hinu heilaga bošorši, sem žeim hafši veriš gefiš.