3:1 Začínáme zase doporučovat sami sebe? Cožpak potřebujeme, jako někteří, doporučující listy k vám nebo od vás?
3:2 Vy jste náš list zapsaný v našich srdcích, [list,] který znají a čtou všichni lidé.
3:3 Je [přece] zjevné, že jste list Kristův zhotovený naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na masitých deskách srdce.
3:4 A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu:
3:5 Ne že jsme sami o sobě způsobilí, abychom si něco mysleli sami o sobě, ale naše způsobilost [je] z Boha,
3:6 který nás také učinil způsobilými služebníky nové smlouvy, ne litery, ale Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.
3:7 Jestliže pak služba smrti, literami vyrytá do kamenů, byla slavná, takže synové Izraele nemohli pohledět do Mojžíšovy tváře kvůli slávě jeho obličeje, která byla pomíjející,
3:8 jak by tím spíše neměla být slavná služba Ducha?
3:9 Jestliže totiž služba odsouzení [měla] slávu, služba spravedlnosti se ve slávě rozhojňuje mnohem více!
3:10 Vždyť vzhledem k té nesmírné slávě ani to, co bylo oslaveno, v tomto ohledu oslaveno není.
3:11 Jestliže totiž to pomíjející [přišlo] skrze slávu, mnohem spíše [je] ve slávě to, co zůstává.
3:12 Jelikož tedy máme takovouto naději, mluvíme tak otevřeně,
3:13 a ne jako Mojžíš, [který] kladl na svou tvář roušku, aby synové Izraele nehleděli k cíli toho, co mělo pominout.
3:14 Jejich mysli se však zatvrdily. Až do dnešního dne totiž zůstává při čtení Staré smlouvy tatáž rouška neodkrytá, neboť se odnímá [jen] v Kristu.
3:15 Když tedy bývá čten Mojžíš, na jejich srdci leží až do dnešního dne rouška.
3:16 Jakmile se však [člověk] obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna.
3:17 Ten Pán je Duch, a kde [je] Pánův Duch, tam [je] svoboda.
3:18 My všichni se pak s odkrytou tváří zhlížíme v Pánově slávě jako v zrcadle a jsme proměňováni v tentýž obraz, od slávy k slávě, jako od Pánova Ducha.
