TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - MISC - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 30:1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého. 30:2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich. 30:3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa. 30:4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 30:5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 30:6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 30:1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého. 30:2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich. 30:3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa. 30:4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 30:5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 30:6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého. 30:2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich. 30:3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa. 30:4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 30:5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 30:6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich. 30:3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa. 30:4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 30:5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 30:6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa. 30:4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 30:5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 30:6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 30:5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 30:6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 30:6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
30:31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
