TEXT: BIB | AUDIO: MISLR - MISC - DAVIS | VIDEO: BIB HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 7:1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka. 7:2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: 7:3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. 7:4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 7:5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 7:6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
HELPS: ĐÓŃ - UKR - BULG - POL - ROM - ĐÓŃ-82 - KYR - BKR - GRK / HEB - CROAT - ĐÓŃ-DARBY - ĐÓŃ-GEN - ĐÓŃ-LOP - ĐÓŃ-MAC - ĐÓŃ-SIR - ĐÓŃ-TSK 7:1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka. 7:2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: 7:3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. 7:4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 7:5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 7:6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:1 Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka. 7:2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: 7:3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. 7:4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 7:5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 7:6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:2 Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého: 7:3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. 7:4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 7:5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 7:6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:3 Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny. 7:4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 7:5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 7:6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:4 Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání. 7:5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 7:6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:5 Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští. 7:6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:6 Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení. 7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:7 Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí, 7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:8 Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude. 7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:9 Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, 7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:10 Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho. 7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:11 Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své. 7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:12 Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil? 7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:13 Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má: 7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:14 Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne, 7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:15 Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život. 7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:16 Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji. 7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:17 Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ? 7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:18 A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ? 7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:19 Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny? 7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:20 Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem? 7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne. ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
ŃËĹÄÓŢŮŔß ĂËŔÂŔ - ČÍÄĹĘŃ ÁČÁËČČ Č ĎÎČŃĘ
7:21 Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
