7:1 Když tedy máme tato zaslíbení, milovaní, očistěme se od každé poskvrny těla i ducha a v Boží bázni konejme posvěcení.
7:2 Přijměte nás. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho jsme neoklamali.
7:3 Neříkám [to] k [vašemu] odsouzení; vždyť jsem již řekl, že jste v našich srdcích, abychom byli spolu v životě i ve smrti.
7:4 Veliká [je] má otevřenost k vám, velice se vámi chlubím; jsem naplněn potěšením, přetékám radostí při všem našem soužení.
7:5 Když jsme totiž přišli do Makedonie, nemělo naše tělo žádnou úlevu, ale byli jsme sužováni ze všech stran: zvenčí boje, zevnitř strachy.
7:6 Ale Bůh, ten, který těší ponížené, nás potěšil příchodem Tita,
7:7 a nejen jeho příchodem, ale také tím potěšením, které měl [on] z vás, když nám vyprávěl o vaší touze, o vašem úpění a o vaší horlivé [lásce] ke mně, takže jsem se zaradoval [ještě] více.
7:8 Pokud jsem vás totiž zarmoutil dopisem, nelituji [toho] (i když jsem litoval). Vidím totiž, že vás ten dopis zarmoutil, třebaže [jen] na čas.
7:9 Nyní se raduji, ne protože jste byli zarmouceni, ale protože jste se zarmoutili k pokání. Zarmoutili jste se totiž podle Boha, takže jste kvůli nám v ničem nepřišli ke škodě.
7:10 Zármutek, který je podle Boha, přece působí pokání [vedoucí] ke spasení, jehož nelze litovat. Zármutek světa však působí smrt.
7:11 Pohleďte přece, jakou ve vás právě to, že jste se zarmoutili podle Boha, způsobilo snahu, ale [i] omluvu, rozhořčení, bázeň, touhu, horlivost a zjednání práva. V každém ohledu jste dokázali, že jste v té věci nevinní.
7:12 Proto ačkoli jsem vám napsal, nebylo [to] kvůli tomu, kdo spáchal křivdu, ani kvůli tomu, kdo ji utrpěl, ale aby se vám ukázala naše péče o vás před Bohem.
7:13 Proto jsme potěšeni z vašeho potěšení. Ale ještě mnohem více jsme se zaradovali z radosti Titovy, že jeho duch byl vámi všemi občerstven
7:14 a že pokud jsem se mu vámi chlubil, nejsem zahanben, ale jako jsme vám všechno říkali podle pravdy, tak také naše chlouba před Titem byla shledána pravdivou.
7:15 A jeho náklonnost k vám je [ještě] mnohem větší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s bázní a rozechvěním.
7:16 Proto se raduji, že k vám mohu mít ve všem smělou důvěru.
