1:1 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,
1:2 [ale] v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze [svého] Syna, jehož ustanovil za dědice všeho a skrze něhož také stvořil světy.
1:3 On je jasem [jeho] slávy a vyjádřením jeho podstaty; slovem svojí moci udržuje všechno, [co je]. Když sám skrze sebe vykonal očištění našich hříchů, posadil se po pravici Velebnosti na výsostech
1:4 a stal se o to vznešenějším, než [jsou] andělé, oč význačnější jméno než oni přijal za dědictví.
1:5 Vždyť kterému z andělů kdy řekl: "Ty jsi můj Syn; dnešního dne jsem tě zplodil"? A znovu: "Já mu budu otcem a on mi bude Synem."
1:6 A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: "A klanějte se mu všichni Boží andělé!"
1:7 O andělech sice říká: "On činí své anděly větry a své služebníky plameny ohně."
1:8 Ale o Synu říká: "Tvůj trůn, ó Bože, [je] na věky věků; žezlo spravedlnosti [je] žezlem tvého království.
1:9 Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost; proto tě, ó Bože, pomazal tvůj Bůh olejem veselí nad [všechny] tvé společníky."
1:10 A [dále]: "Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi a nebesa jsou dílem tvých rukou.
1:11 Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna zestárnou jako roucho.
1:12 Svineš je jako plášť a budou změněna; ty však jsi tentýž a tvá léta [nikdy] nepřestanou."
1:13 A kterému z andělů kdy řekl: "Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou"?
1:14 Nejsou snad všichni služebnými duchy, posílanými ke službě těm, kdo se mají stát dědici spasení?
