1:1 Poněvadž se mnozí pokusili po pořádku sepsat vyprávění o těch věcech, ve kterých my máme plnou jistotu
1:2 (neboť nám [je] předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky toho Slova),
1:3 zdálo se i mně [dobré], abych ti o tom po pořádku napsal, vznešený Teofile, [neboť] jsem to všechno od začátku pečlivě vyhledal,
1:4 abys poznal hodnověrnost těch věcí, jimž jsi byl naučen.
1:5 Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy [kněžské] třídy, a jeho manželka [byla] z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.
1:6 Oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních.
1:7 Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.
1:8 A když konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí své třídy, stalo se,
1:9 že na něj podle zvyku kněžského úřadu padl los, aby vešel do Pánova chrámu a obětoval kadidlo.
1:10 Venku pak stálo veliké množství lidí modlících se v hodině zapálení kadidla.
1:11 Tehdy se mu ukázal Pánův anděl stojící vpravo od kadidlového oltáře.
1:12 Když [ho] Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach.
1:13 Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.
1:14 [Z toho] se budeš radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí.
1:15 Neboť bude veliký v Pánových očích a nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem Svatým už z lůna své matky.
1:16 A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.
1:17 On půjde před jeho tváří v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid."
1:18 Zachariáš tedy řekl andělu: "Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a [také] má manželka je v pokročilém věku."
1:19 Anděl mu odpověděl: "Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy.
1:20 A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní."
1:21 A lidé [venku] čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu.
1:22 Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A [tak] poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý.
1:23 Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu.
1:24 Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se [s tím] pět měsíců se slovy:
1:25 "Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na [mě] pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi."
1:26 V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret
1:27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny [bylo] Marie.
1:28 A když k ní přišel, řekl: "Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! [Jsi] požehnaná mezi ženami!"
1:29 Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav.
1:30 Anděl jí tedy řekl: "Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost.
1:31 Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
1:32 Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, [náš] Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.
1:33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho království nebude [mít] konce.
1:34 Marie však řekla andělu: "Jak se to stane, když [dosud] nepoznávám muže?"
1:35 Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží.
1:36 A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, [i] ve svém stáří - a je v šestém měsíci,
1:37 neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo."
1:38 Tehdy Marie řekla: "Pohleď, [jsem] služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!" A anděl od ní odešel.
1:39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.
1:40 Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.
1:41 A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým.
1:42 Tehdy hlasitě zvolala: "Požehnaná [jsi] mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!
1:43 Ale proč je mi [dáno], že matka mého Pána přišla ke mně?
1:44 Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu do mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí.
1:45 A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána."
1:46 Tehdy Marie řekla: "Má duše velebí Pána
1:47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
1:48 neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení,
1:49 neboť mi učinil veliké věci Ten, [který je] mocný, jehož jméno [je] svaté
1:50 a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, [trvá] od pokolení do pokolení.
1:51 Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce.
1:52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.
1:53 Hladové nasytil dobrými [věcmi] a bohaté propustil s prázdnou.
1:54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství
1:55 - jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni [až] navěky."
1:56 Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu.
1:57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.
1:58 A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se [spolu] s ní.
1:59 Osmého dne se pak stalo, [že] přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš.
1:60 Jeho matka [jim] však odpověděla: "Ne, bude se jmenovat Jan."
1:61 Řekli jí: "Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!"
1:62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.
1:63 On požádal o tabulku a napsal slova: "Jmenuje se Jan." Všichni se podivili.
1:64 A jeho ústa se ihned otevřela a jeho jazyk [se rozvázal a] dobrořečil Bohu.
1:65 Tehdy na všechny jejich sousedy přišla bázeň a po celých judských horách se rozmlouvalo o všech těchto věcech.
1:66 Všichni, kteří [o tom] slyšeli, [to] ukládali ve svém srdci se slovy: "Co to bude za dítě?" A Pánova ruka byla s ním.
1:67 Jeho otec Zachariáš pak byl naplněn Duchem Svatým a prorokoval [těmito] slovy:
1:68 "Požehnaný Pán, Bůh Izraele, neboť [nás] navštívil a svému lidu způsobil vykoupení.
1:69 Vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, svého služebníka,
1:70 jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků, kteří [byli] od věků,
1:71 o vysvobození od našich nepřátel a z ruky všech, kteří nás nenávidí,
1:72 aby prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu -
1:73 na přísahu, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci - že nám dá,
1:74 abychom vysvobozeni z ruky svých nepřátel beze strachu sloužili jemu
1:75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.
1:76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánovou tváří připravit jeho cesty,
1:77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů
1:78 skrze niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštívil [jako] svítání z výšin,
1:79 aby se ukázal sedícím v temnotách a stínu smrti, aby přivedl naše nohy na cestu pokoje."
1:80 Dítě pak rostlo a sílilo v duchu a bylo na pustinách až do dne, kdy se ukázalo Izraeli.
